Fotky z tábora 2013 [30.11.2013]

Zápis z kroniky:

První den jsme šli na chvojí. Bylo to náročný! Sbíraly jsme přitom borůvky. Před spaním jsme zpívali indiánskou píseň. Pak jsme si šli vyčistit zuby a spát.

Historky z prvního dne.
1. Adam se ptal na Čankovu kočku a Ruda řekl „Myslíš Kláru?“
2. Ruda si dopoval svaly 3 dávkami vosího jedu.

Druhý den jsme strávili zábavnou prací. Při kopání latrín jsme si povídaly s Daníkem, který seděl a tvořil na té postavené latríně. Také jsme se pokoušeli postavit Owanziho kouzelnou tyč na provázek od chlopní, ale po skotském stylu se nám to nedařilo a to co nám říkal Wakanteča jsme nebyly schopni pochopit. Skončilo to tak, že jsme rozbili jednu týpíovku, vyrobyly spoustu nepořádku a vykašlali jsme se na to. Druhý den nám také unesli náčelníka a zaútočili flusačkou.

V neděli odjela Bára. Přišel náš kamarád, pes Jarmil. Opejkali jsme buřty. Klárka, Dan a Adam měli službu. Poprvé jsme měli noční hlídku. Kluci šli do lesa na dříví. Dělali jsem v týpí ohniště. Večer nám tam hořel oheň. Psali jsme dopisi. Bára se bála na hlídce. Osmkrát zbudila Mithákši a dvakrát Wakanteču.

V pondělí přijela Iléwin. Holky pletly copánky. Mithákši nám před spaním přečetla pohádku.

V úterý jsme šly na borůvky. Přijela Leontýnka. A byly jsme odnést železa ufounům.

Ve středu jsme dostali další vzkaz od ufounů. Dostali jsme flusačky a sádrové mýdlo, ve kterém byli kamínky. Hráli jsme hru se zvířátky a myslivcem.

Čtvrtek – hlášky dne
1. Tak na to nehraj, když to neumíš ne!! (budíček na flétnu)
2. Dolfy, ty jsi mostrum
3. Radecký marš!! (a Ruda ho zapíská)
4. „A dost“ pronesl Adam a opět rozbil zoufalce

Cesta ke koupalšti a koupání
Když jsme měli mít akorát svačinu tak jsme jeli na koupaliště. Cesta byla strašidelná až děsivá, protože jsme málem nedojeli!! Voyager měl problémy, ale jinak cajk jak pes. Když jsme přijeli, hledali jsme místo na parkování. Pak nastalo velké lenošení a hráli jsme Bang. Většinou jsme se šli ochladit do vody. Pak šel Adam, Ruda, Dan a Leo skákat ze skokánku. Dan skočil jako poslední, ale přeci jen. Pak jsme museli jet. Cesta zpět už byla v pohodě.

Pátek – co významného se událo
Ráno jsme normálně stávali, to ještě není tak významné, protože to je klasika. Ale to, že konečně jsme dostali hrách, to už stojí zapsat do kroniky. Ještě před tím, než jsme dostali nějaký hrách, museli jsme rozluštit vzkaz od ufonů. Po rozluštění vzkazu bylo jasné, že flusačky nedali nám, ale my je ukradli! A nakazili jednoho z nás! Aby zabíjel! Jenže u pow na něj možná přišli. Myslím tím Klárku, Páju, Evu a Adama. Hodně jsem přeskočila, protože odpoledne se hrály hry. Jako třeba veverčí ocásky, sochaře a vůně. Poté si dělal každý co chtěl. Nebo spíše byla večeře. Co by mělo být významné je to, že Čanku odjel, ale přijel Zbyněk. Na večerní pow se rozhodlo kdo je infokovaný. A poté se hráli Mafiáni. Zpívala se večerní píseň a šlo se spát.

Sobota – co významného se událo
Ráno nám přišel další dopis od ufounů. Pak jsme šli vyměnit artefakt za Átayelu. Našli jsme ho na Rovný jak spí pod stromem, pak jsme ho odnesli do tábora. Léčili jsme Adama, aby se nestali ufounem. K obědu jsme měli kuskus. Stavěli jsme saunu. Poté jsme do ní šli. K večeři byla květáková polévka.

Neděle – miss mokrý tričko
V neděli jsme hráli hru, kde děti plnili různé úkoly na stanovištích. Pizízovo stanoviště spočívalo v úkolu nasbírat luční kvítí. Všichni sbírali jak diví až na Daníka. Tomu jsem připravil speciální úkol. Řekl jsem Daníkovi, že si musí sundat tričko a hodit ho do potoka. Daník v zápalu hry neváhal a strhnul ze sebe triko, mrsknul ho do potoka a v mém speciálním úkolu znělo: Vymáchat a neždímat. Při nasazování mokrého trika vypadal Daník jako by si nasazoval latex. Když jsem Daníka vypustil na další stanoviště, tak Daník spoluhráčům pokládal otázky stylu: Ty nejsi mokrej? Na stanovišti u Danči se dozvděl, že to nebylo v úkolu. A takl Daník v neděli vyhrál miss morký tričko.

V úterý jsme šli do Petrovic. V Petrovicích byly nákupy jako každý rok. Skoro všichni si četli Bravo, nebo Popcorn a natláskali se sladkostma. (Není v kronice: Po nákupu jsme si šli sednou do stínu, kde jsme se rozdělili nezávisle na holky a kluky. U kluků seděla Mithákši a přečítala Plážové love story z Brava. Všichni jí napjatě poslouchali a když příběh přecházel ke konci, přišel Daník, že něco potřebuje. Posluchači nevěřícně zvedli oči a ihned se zvedla ozvěna negativních hlasů “ Dane??!! sedni si!!, právě to vrcholí!!, mlč!! A tak byl Dan ve dvou vteřinách umlčen a usazen vedle nás.) Když jsme dorazili z Petrovic tak byl oběd. Byly brambory s tvarohem a sýrem. Odpoledne se hrála hra Zloději. To je to, že nás nikdo nesmí vidět, ale musíme při tom dělat úkoly. Zatím se neví kdo vyhrál, protože nebyla večerní pow. Důvod, proč nebyla pow? Átayela a ostatní přikázali, aby jsme zbalili spacák, karimatku, pižamo. Kde bylo na nás jaký přístřešek budeme mít a oheň kde budeme mít. Ještě k nám přibalili Pizíze a Adama, aby nám pomohli. Když se začalo stmívat znenadání přišel Átayela a Wakanteča nám zkontrolovat přístřešky a přitom odešel Pizíz a Adam. Jedno jsem ještě nezmínila. Klingon gang a Ponny comando byli od sebe tak 100 m. Tak ještě večer jsme se navštívili a šlo se spát. Připomínka: hodně Štěkali a vyli srnky, psy a jeleni. V noci trošku poprchávalo. Ještě, že byli přístřešky.

Ve středu jsme se probudili v lese pod přístřešky a dospělí v týpí. Když jsme zbalili přístřešky, šli jsme do tábora kde byla připravená snídaně. Ze strachu s bordelu ani radši vedoucí nebodovali týpí, ale tábořiště, kde jsme spali přes noc. Po obědě jsme hráli…vlastně jsme nic nehráli, protože byl polední klid. Potom jsme hráli Latrínu, jenom že u prostřed hry přijeli Páji rodiče a odvezli si ji a Evu. A potom si dělal každý co chtěl.

Čtvrtek
Ráno jsme se nečekaně probudili na snídani. Po pow jsme šli za Átayelou, který odnášel štít, i když nechtěl. Byl totiž infikován. Poté jsme šli na půldenní výlet po stopách Átayely. Na výletě byl krásný výhled, horko a vítr. Došli jsme na louku a uprostřed ní byl strom. U něho jsme strávili hodinu a událo se spoustu věcí. Jako třeba Okíya zkoušel pokus při kterým si chtěl depilovat lupou nohu, ale protože to neuměl, tak mu to nevyšlo. Další bylo, že Daník skákal ze stromu, ale spíše to vypadalo jako profesionální pád. Dalekou obklikou se šlo zpět do tábora. Při níž nás vedl Wakanteča. Byly velké obavy jestli vůbec do toho tábora se někdy vrátíme pod Wakantečovo vedením. Když jsme došli na správnou cestu, byli všichni rádi, že přežili. Pak byla večeře a konec.

Hlášky:

Pizíz: Tvůj bombon si dám vždycky rád. (Říká ze spání)